"Jó, paní Müllerová, tak nám nastaly těžký časy, mraky vovinuly drahou vlast. My sme to už jednou zažili, za toho blahýho protektorátu pod ochranou Německé říše, jo to tenkrát bylo moc dobře, akorát ti nepřátelé pykali v těch kriminálech, no pár jich bylo taky popravenejch, a něco taky zahynulo v těch koncentrákách, to se nesmělo popichovat říši, to né! Ale už tenkrát Rajch vymyslel moc dobrou věc, když ti stateční vojáci vod Wehrmacht mrzli u Stalingrádu. Tak Rajch vyhlásil ZIMNÍ POMOC, to bylo moc chytrý.

Občani dobrovolně dávali ponožky, a svetry, šály a čepice, na ty ubohý Wehrmachty, těm to pak pasovalo v tej zimě. A byly celý organizace, co to sbíraly, jo. Nemeckej Červenej kříž, Pracovní fronta, Arbeitsfront se to po německy menovalo, a taky váleční veteráni, jak se jim jen říkalo? Už vím, Krieger Kameradschaft Bund, a taky Svaz Němců Východu, Bund Deutscher Osten. No a ta naše, šlechta se vyznamenávala, třeba jeden kníže z Rájce jim dal rovnejch štyricet tisíc protektorátních korun, za to byl malej statek, né? No a ta jeho paní, co ji Hitlerova kancelář vyznamenala, dostala řád Německé matky za štyry germánsky děti, byla moc fajn. Voni to zaznamenali ty komisaři po válce, jo.

No a dnes to opakuje paní Pekarová, šlechetná paní. Říká, zlosyna Putina porazíme, dyž zavřem plyn a voblečem si dva tři svetry navrch. A je to! Nač bysme potřebovali topit, né, votužíme se, ušetříme! To už chudák Mussolini, co ho voběsili v tom Miláně za nohy i s milenkou, navrhoval, že Italové jako válečníci musí otužit, a že v Apeninách vysází smrky aby ochladil počasí, takovej to byl koumák. Tak paní Pekarová dělá všecko pro vítězství Říše nad tím Putinem, až Banderovci porazí ty Moskaly, zas bude dobře", dokončil Švejk svou hlubokomyslnou státnickou úvahu, mazaje si revmatická kolena opoleldokem.